Páteční relaxace

12. prosince 2010 v 12:17 | Květen 2010
"Blázne, tebe ty ženské jednou zničí… " řekla Martina na můj pohled ovce jdoucí na porážku a plavně skočila do bazénu tak krásnou šipku, že mít kartu s body, tak tasím deset bez dlouhého přemýšlení. Asi má pravdu…s nimi být nemůžeme a bez nich už vůbec ne. Soustředím se na jednotlivá tempa…nádech…oddávám se bezelstně té neuvěřitelné mase vody. Stačí jen poručit a tělo začne fungovat. Relativně zmatený proces nádechů a komíhání končetin najednou dává smysl. Ne nadarmo se říká - hodit někoho do vody, aby se naučil plavat. V práci, v průserech, ve vztazích. Použití universální. Pick your favorite. Otočka… bazén dvacet tři. Od určité doby jsem se přestal se svým tělem nenávidět. Přestal jsem ho prakticky ničit vším svinstvem, které nás, nejen reklamními masážemi, bombarduje každý den ze všech světových stran. Snažím se velmi aktivně přestat kouřit. Zjistil jsem, že boj s ním nemůžu vyhrát… Spřátelili jsme se. Když potřebuji, mohu se spolehnout. Teď je život náš společný boj. Po očku se bavím, jak si několik splívajících borců pokaždé lokne, když je Klára míjí svým ležérním stylem. Jejich zájem jí evidentně dělá dobře. Je to báječná hra, pudová, zvířecí… Lovit a být loven. Výběr a nutnost, která nezná rozdíly v rase, nebo společenském postavení. Milovat a být milován. Jedna ze základních lidských potřeb. Poslední hmat, kop do prázdna, otočka, odraz… Dvacet čtyři. Myšlenky se mi pomalu vrací k tomu samému, jako už kolikrát v posledních dnech. Můj anděl… jsme si tak blízko a přesto tak daleko. V něčem se prostě nemůžeme shodnout, to je fakt. Ale je to překážkou? Cítím ramena. No ták, ještě vydrž! Rozplavaný už vnímám vodu daleko teplejší než když jsem se, vydávajíc zvuky rodícího delfína, dnes prvně do bazénu ponořil. Na poprvé mi pokaždé přijde tabule s nápisem "voda 25 st." jako krutý žert na nebohé plavce. Proč mají lidé problémy s důvěrou? Ve sportu, v životě, ve vztazích… ? Sakra pořád snad existují lidé, kterým lze věřit. A někdy je to člověk, u kterého bychom to třeba nečekali. Dvacet pět, otočka, kopnutí patou do stěny bazénu, bolest, tak dvě deci chlorované vody v žaludku a menší množství v dýchacích cestách. J..e...čas si dá..t pauzu. Nenápadně kašlajíc a chytající vzduch jsem se efektně vyvalil na bazénové obrubě. Kde je ten pověstný bod, ve kterém se vše láme? Ve sportu, v životě, ve vztazích… ? Kolik jsme schopni zvládnout a hlavně překousnout? Sakra, já určitě dost. Opět se vrhám vstříc tupě se opakujícím 25 metrům. Nádech, ponoření se a všeobjímající ticho pod hladinou. Nádhera. Všechno je to boj, ale pokaždé to stojí za to. Každý se musíme poprat i sami se sebou. Určit si cíl, formu a směr, kterých chceme dosáhnout. Nádech, tempo… ještě pár minut a můžu ven. Hlava daleko čistější, tělo protažené, pocit k nezaplacení. Plavání je prostě paráda. Jděte taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama