Poslední týden

12. prosince 2010 v 12:32 | Květen 2010
Bzzz tady včelka.. Co prosím ? Takové reklamy mám vážně rád. Obzvláště, když mě vzbudí esemeska v sedm ráno. Mžourám na displej a snažím se rozluštit pointu toho celého divadla, které mi přetrhlo sen o pláži, drinku, muzice a holkách v bikinách. Hergot, to je jako naschvál. Pouštím si Example a Kickstarts. Vodafone. O2. Volby. Paroubek, Kalousek. Slevy na škodovky. Přispějte na Kuře. Polévka v prášku. Zaručeně fungující krém na akné. Esemesky, billboardy, letáky. Snažení, které nezná konce. Masáž zleva, zprava. Sprcha, zuby, oblečení, klíče v zámku. Koukáte se někdy na nebe? Jen tak zvednout hlavu. Každý den se bezhlavě ženeme za svým cílem.. Za tím, co máme načmárané pastelkou ve svém osobním plánu. Zkaženi prací honíme své cíle a nekoukáme kolem sebe. Přitom je tolik krásných věcí, kvůli kterým stojí za to se zastavit a smeknout. Svůj širák odhazuji v dál. Onehdy jsem si našel místo prosté exkrementů psích a jiných domácích mazlíčků a jen tak si lehl do trávy. Mraky plynou a život se zdá být tak samozřejmý a jasný. Problémy jsou najednou tak malé.

Poslední týden byl zkouškou. Nervů, psychiky, osobní odolnosti. Plný zvratů, nečekaných překvapení, nelogiky. Zastavím se, nadechnu a začínám znovu. Na okolní bordel je nutné mít v sobě samém pořádek. Zdánlivě neřešitelné problémy mají svůj jasný tvar a jako blikající dálniční navaděče v noci ukazují správný směr. Někdy si pomůžeme sami, někdy je to partner, někdy jsou to přátelé. Podpora je stále nejdůležitější. Ať už přijde odkudkoli. Potřebujeme ji všichni. Zdánlivě je to, mnohdy, ta poslední šance na naši vnitřní záchranu. Nebojme se být aktivní, dát najevo zájem, když cítíme, že to někdo potřebuje. Sám jsem teď mohl být pro pár lidí tím, který pomohl, když bylo nejvíce potřeba. Avšak když jsem sám zakopl a potřeboval podepřít, tak jsem čekal marně. Nakonec berlička přišla ze strany, odkud bych to ani nečekal.
S totálně promočenými zády se zvedám na nohy doufajíc v to, že je to jen rosa, co mi zdobí mokrými patvary košili a chystám se na další pouť. A nemyslím tu Matějskou.
Běžím na metro a uhrovatý mladík mi vtiskne do ruky koblihu v obalu s logem ODS. A máme to tu zase. Že by modrá marmeláda ? Letos už ne.. volič už je asi méně zhýčkaný a stačí mu klasická. Mojí poznámku "už je trochu pozdě na taková gesta" přechází mladík nechápajícím pohledem. Nedivím se mu. Není tady od toho, aby hlouběji přemýšlel nad svojí pozicí. Letmo pohazuji do kapsy leták nabádající ke změně a ukusuji ztvrdlé pečivo. Metro. Puch potu, moči, slastné pohledy úlisných dědků na mladé holky. Má to všechno v sobě nějaké zvláštní kouzlo. A ta pestrost lidí je neuvěřitelná. Pankrác. Skleněné peklo. Jedeme nanovo. Až budete v příštích dnech stát před rozhodnutím, jakou volbu si vybrat, rozhodujte se nejen srdcem, ale i rozumem. Ať už u volebních uren, nebo v životě. Nenechme se vodit za nos, buďme sami sebou. Hodně štěstí. Přeji si, ať nám to všem vyjde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama