Vánoční

13. prosince 2010 v 22:48 | Jan Kotlín
"Podívej se, takový krásný stromeček.", mladá maminka upravila šálu na krku caparta, kterému muselo být tak do čtyř let a vrátila si na rameno spadlé ucho kabelky. Vánoční strom uprostřed náměstí obklopený stánky se svařákem, cukrovím, levandulí a pečeným masem. Ta vůně je úžasná. A atmosféra tak silná.
"Víš, že takový veliký stromek má magickou moc? Když si budeš něco přát, třeba se ti to vyplní."
"Já… Já bych si přál, aby se tatínek vrátil.", dětská upřímnost má obrovskou moc.
"Já vím broučku, to já taky.", pohladila ho po promrzlé tváři, utřela mu nudli u nosu a s úctou se zadívala na třpytící se siluetu.
"To já taky…", zopakovala svoji tichou prosbu.
Opatrně jsem se prosmýknul kolem tak, abych zbytečně nenarušoval jejich tolik osobní okamžik a opřel se o zábradlí u jedné z tajících závějí. Krásně nazdobený stromek nasvícený desítkami žároviček, jejichž světlo prasátkují zavěšené ozdoby na okolo stojící. Sem tam zafouká slabý vítr a po okolí roznese spolu se sněhovými vločkami i malé odrazy. Těším se, až mě jeden z nich zasáhne a kouzelnou mocí mi prozradí, proč byl letošní rok tak jiný, náročný a mnohdy nepřející. Řekne co změnit, na co se soustředit, za čím se konečně přestat zbytečně hnát. Ozdoby se znovu rozhoupou a záblesk mě na okamžik oslepí. Nic víc se nestalo. Žádné prozření se nekonalo. Usmál jsem se a usrknul ze zchladlé medoviny, kterou jsem v kelímku žmoulal v rukavicích. Padající sníh pomalu okolí zahaloval do bílého kabátu jako obvaz, který zakrývá otevřené rány a všechno najednou získávalo punc čistoty.

Předvánoční nákupy jsou jednoznačně mojí infarktovou záležitostí. Zástupy lidí, plné obchody, fronta k pokladnám, fronta na záchod, fronta při výjezdu z parkingu, potom zpět, fronta u automatu na placení parkovného, protože mi mezitím stáním v koloně vypršel bezplatný parkovací čas, opět fronta při výjezdu. Hrozny lidí se přelévají městem a já se neubráním myšlence, kde se jich najednou tolik vzalo? To přece není normální. Pokorně splynu s davem a opět si, jako každý rok vyčítám, že jsem nákup dárků nechal až na prosinec. A už teď vím, že příští rok to bude stejné. Je to asi jedna z mých tradic. Bloudím v obchodech a i když nosím v hlavě seznam přání, nedaří se mi ho příliš proškrtávat. Po několika hodinách a o několik desítek lidí, kteří za tu chvilku na okamžik vyzkoušeli můj osobní prostor později stojím opět u auta a mám skoro prázdné ruce. Čekal jsem sám lepší úlovek. Chvilku koketuji s myšlenkou, že nakonec nakoupím vše přes internet. V klidu a pohodě. Přesto se stejně za pár dnů vydám opět se připojit k nákupní horečce. Kvůli atmosféře. Protože venku je kluzko a uvnitř Vánoce.

Vzal jsem papír, tužku a rozhodl se napsal Ježíškovi. Email jsem na něj nesehnal. Jen tak chvíli šmrdlám tužkou po papíru a přemýšlím. Žádat světový mír, nebo konec genocidy by asi pro toho udřeného chlapíka bylo nad rámec jeho možností. A protože nejsem ani miss mokré tričko, ani člen aktivistické skupiny tak tuším, že každá věc na světě má svůj důvod a co se má stát, stane se. Vyšší moc to nezastaví. Vánoce jsou časem lásky, pohody a naivity. I když je kolikrát proklínáme do horoucích pekel, tak v ten jeden den se přepneme do jiného módu. Poplácáme se svorně po ramenou a odpustíme si leckterou dávnou křivdu. Je to kouzelný čas, každý si ho kousek nosíme v sobě už od dětství, kdy jsme se zatajeným dechem čekali, až se rozezvoní zvonek, dveře pokoje se otevřou a nás ochromí ten pohled. Každý rok se upínají na vánoční stromek zraky miliónů lidí po celém světě. Je jedno, zda jsme bohatí, chudí, černí nebo bílí...v ten čas jsme si všichni rovni. Všichni ve své duševní nahotě stojíme a mlčky hledíme. Miliony očí. Miliony příběhů. Miliony nevyslovených modliteb a přání.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucinka Lucinka | 22. prosince 2010 v 20:54 | Reagovat

To je tak krásňoučké, plné citu. Děkuji za navození vánoční atmosféry.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama